Může mít 7miliardový model od Microsoftu lepší výsledky než GPT-4o? Proč je autentizace AI agentů „totální prasárna“ a proč nám Gemini 3 Pro konečně začalo odporovat? V 31. díle technického podcastu AI ta Krajta se Petr, Pavol a Prokop ponoří do nejnovějších releaseů, které mění pravidla hry pro vývojáře. Pokud řešíte, jestli přejít na nový Opus 4.5, nebo jak sakra přinutit agenta, aby se přihlásil k vašemu účtu bez toho, aby vám ukradl identitu, tento díl je přesně pro vás.
O čem byla řeč? Hlavní kapitoly epizody
- 1:48 – Microsoft Fara 7B: Revoluce v ovládání počítače na „kalkulačce“?
- 6:04 – Souboj titánů: Gemini 3 Pro vs. Claude Opus 4.5
- 12:23 – Proč je dobře, že AI s vámi nesouhlasí (Gemini Challenge)
- 24:03 – UTCP vs. MCP: Válka protokolů pro AI nástroje
- 28:57 – Autentizace agentů: OAuth vs. „prasárna“ s klonováním cookies
- 41:14 – Praská AI bublina? Realita vs. hypefluenceri
Hloubková analýza: Modely, protokoly a bezpečnostní noční můry
Gemini 3 Pro: Konec přikyvování
Jedním z nejzajímavějších postřehů epizody je změna chování u nového modelu od Googlu. Zatímco starší modely měly tendenci uživatele „plácat po zádech“ a slepě následovat instrukce, Gemini 3 Pro přichází s konstruktivní oponenturou. 12:26 – Gemini 3 Pro challengeuje uživatele. Petr popisuje, jak mu model na férovku řekl: „Ne, tohle řešení není lepší, protože…“ a vyargumentoval proč. Pro seniorní vývojáře je tato schopnost „nechovat se k uživateli jako k bohu“ klíčová pro validaci architektury a hledání edge-cases.
Autentizace agentů: Mezi bezpečností a funkčností
Jak nechat AI agenta, aby za vás zaplatil fakturu nebo postnul na LinkedIn, když API platformy stojí za nic? Kluci rozebírají tenkou hranici mezi čistým řešením a funkčním hackem. 30:39 – Klonování session jako řešení. Pavol přiznává, že nejspolehlivější metodou je často nechat agenta ovládat lokální prohlížeč a „ukrást“ si session token přihlášeného uživatele. Je to bezpečné? Ne úplně. Je to „prasárna“? Rozhodně. Ale v době, kdy oficiální API často vedou k shadowbanům, je to pro mnoho vývojářů jediná cesta, jak postavit skutečně autonomního agenta.
UTCP vs. MCP: Hledání standardu
S rostoucím počtem AI nástrojů roste i chaos v tom, jak je propojovat. Zatímco Anthropic tlačí svůj Model Context Protocol (MCP), na scéně se objevuje UTCP (Unified Tool Call Protocol). 25:38 – Rest vs. Akce. Petr vysvětluje fundamentální rozdíl: zatímco UTCP se snaží jen „zabalit“ existující REST API (orientované na zdroje), MCP je od základu navržené pro akce a poskytuje LLM mnohem lepší kontext. Debata naznačuje, že i když je myšlenka unifikace skvělá, realita bude pravděpodobně taková, že 80 % agentů bude stejně „prasit“ volání přes obyčejná REST API a markdown dokumentaci.
Závěr
Svět AI vývoje dospívá. Už nejde jen o to, který model napíše lepší básničku, ale o to, jak tyto modely integrovat do reálných, bezpečných a udržitelných systémů. Ať už jste fanoušci Googlu, Anthropicu, nebo si prostě jen chcete postavit agenta na ovládání Windowsu, tato epizoda ukazuje, že ďábel se skrývá v detailech – a v autentizaci.
Co si o tom myslíte vy? Dáváte přednost modelu, který vás poslouchá na slovo, nebo takovému, který vás „seřve“, že to děláte špatně? Napište nám do komentářů.
Komentáre